V diplomové práci Meno, mesto, zviera, vec pracuje Peter Fabo s archeologií vlastního archívu. Zpětně vybírá snímky, které dosud nezvětšoval a které se časem zbavily své naléhavosti. Peter navazuje na svůj předchozí projekt Diana, ve kterém hledal na starých negativech podoby své současné dlouholeté přítelkyně. V předkládaném projektu vybírá snímky, které původně nevznikaly s konkrétní ambicí, většinou jedoduše nahrazovaly paměť - zobrazují lidi, místa a situace, které měly své vlastní pozadí a významy. Peter je nyní zařazením do výběru emancipuje a oživuje jako nové segmenty reality. Daří se mu rozpojit pouto mezi snímky a jejich předlohou, přestože ta je velmi často sama o sobě intimní, tedy jemu důvěrně známá. Posouvá jednotlivé snímky do roviny obecných stavebních kamenů, ze kterých skládá nový narativ. Výběr z negativů i skládání snímků do řady probíhá na základě automatických asociací - je tedy naprosto subjektivním autorským procesem. Autor destiluje zážitky za několik posledních let do souvislého tvaru bez nutnosti dalšího textového vstupu.

Peter Fabo si dobře uvědomuje, že obrazová kniha je zásadní alternativou galerijní prezentace fotografií. Průmyslová reprodukce je schopná zprostředkovat dostatečné tonální nuance již tak technického obrazu a vazba a formát nabízí pevný rámec a strukturu. Peterova kniha je tak samostatnou výstavou uvnitř výstavy.

/MgA. Hynek Alt, M.F.A./