Praktická pravidla, jak dosáhnout spolupráce pacienta při selfmonitoringu

Komunikačně náročnou součástí lékařské profese je nutnost sdělovat pacientům informace, které je přinejmenším nepotěší. Může to být sdělení nepříznivé diagnózy, ale i doporučení diagnostických či terapeutických opatření, které nemocného obtěžují a výrazně omezují v jeho běžném životě. Mezi takové paří i nutnost pravidelného měření glykemie.

Jaké argumenty by měl pacient slyšet, aby se co nejvíce zvýšila šance, že bude glukometr skutečně pravidelně používat? Jak diabetika zaujmout způsobem, který zvýší pravděpodobnost, že doporučení k selfmonitoringu skutečně „uslyší“ a bude se jím řídit? Adherenci pacienta může pozitivně ovlivnit vhodná komunikační strategie.  

Snažíte se pacientům vše vysvětlit, motivovat je a podporovat, a přesto mnozí nedodržují Vaše rady a doporučení? Jste zklamaní a frustrovaní, že se Vám nedaří je přesvědčit, přestože to děláte v jejich nejlepším zájmu? Vrtá Vám hlavou, proč ani představa reálného ohrožení jejich života či závažných komplikací nemusí být pro diabetiky dostatečnou motivací ke zlepšení jejich adherence k léčbě? Možná je to tím, že jste při vysvětlování a přesvědčování nepoužívali argumenty, kterým pacienti rozumí. Stručně řečeno, nebyli jste naladěni na „společnou vlnu“.

K tomu, abyste viděli svět „očima Vašich pacientů“ a vaše argumenty „padaly na úrodnou půdu“ Vám může pomoci znalost tzv. MBTI osobnostní typologie, o níž jsme podrobněji psali ve článku „Zkuste personalizaci nejen v léčbě, ale i v komunikaci s pacientem“.

V následujícím textu se dozvíte, jak Vám model účinné komunikace založený na znalosti vlastních preferencí v komunikaci (vlastní typologie) pomůže efektivněji získat pacienty nejen pro dlouhodobý selfmonitoring.

O úspěchu v komunikaci rozhoduje sladění v oblasti získávání informací a rozhodování

Nejprve trocha teorie, po níž budou následovat praktické rady. Jistě nepřekvapí, že se lidé podle svých vrozených preferencí liší v tom, jak přijímají a zpracovávají informace, jak čerpají svou vnitřní energii a jak obecně přistupují k životu. Podle MBTI typologie existuje 16 základních osobnostních typů (popisují se pomocí čtyřpísmenných označení, např. ISTJ, ENFP apod.), které se vzájemně liší alespoň v jedné ze 4 dimenzí, z nichž každá má dvě různé polarity. Tyto dimenze charakterizují každého člověka podle toho:

  1. odkud získává energii (typ E – Extraverze, typ I – Intoverze).
  2. jak získává informace – preference smyslového vnímání (typ S z anglického Sensing) nebo intuice (typ N z anglického iNtuition).
  3. jak se rozhoduje – dominuje myšlení (typ T z anglického Thinking) nebo cítění (typ F z anglického Feeling).
  4. jak si organizuje život – typ J (z anglického Judging) preferuje rychlé rozhodování a akci, naproti tomu typ P (z anglického Perceiving) přesné plány a konečná rozhodnutí iritují a je citlivý na nátlak.

Pro úspěšnou komunikaci je rozhodující zejména to, jakou preferenci má pacient při získávání informací (buď se řídí hlavně fakty – typ S, nebo intuicí – typ N) a podle čeho se řídí při rozhodování (typ T preferuje argumentaci typu plusy vs. minusy či objektivní příčiny a následky, typ F vyžaduje „lidský“ přístup, empatii a vyjádřenou podporu). Každý člověk přirozeně v komunikaci používá vždy 2 z těchto polarit a je tudíž pravděpodobné, že část pacientů preferuje přesně opačný přístup, než používá jejich lékař, a proto tito nemocní doporučení a rady vnímají odlišnou optikou (prostě neslyší ty správné argumenty). Jak se však těmto nedorozuměním vyhnout? Řešení nabízí tzv. Zig-Zag model, zkráceně Z-model, podle kterého se do rozhovoru postupně zařazuje argumentace, na kterou „slyší“ všechny osobnostní typy. Prakticky to vypadá tak, že v úvodu rozhovoru se lékař nejprve zaměří na fakta, detaily a konkrétní sdělení (typické pro typ S) ty se zasadí do širších souvislostí a celkového kontextu i ve smyslu budoucích přínosů a rizik (typ N). Následuje logická argumentace vztahující se k plusům a minusům (typ T) a na závěr nechybí vyjádření podpory a empatie, na kterou „slyší“ typ F.

A čemu Vám může být takový Z model v praxi užitečný? Díky jeho využití bude např. lékař zaměřený na logické rozhodování a detaily (preference T a S), schopen do komunikace s pacienty více zapojit vnímání lidské dimenze a celkového kontextu (preference F a N). Jeho komunikace pak bude „bohatší“ a povede k tomu, že si více porozumí s opačnými typy, než je on sám. Od dobré komunikace je už jen krůček k lepšímu vzájemnému vztahu, který může významně zvýšit pacientovu adherenci k léčbě a dalším doporučením.

Jak získat pacienty pro dlouhodobý selfmonitoring?

Jak vhodně vysvětlit diabetikovi význam a důležitost monitoringu glykemie a přesvědčit jej, aby prováděl měření pravidelně a výsledky nezapomínal vzít s sebou do ambulance ke kontrole? Nabízíme několik praktických ukázek pro argumentaci zaměřenou na „smysly“, „intuici“, „myšlení“ a „cítění“ (S, N, T, F), která je podstatou Z modelu.

Argumentace typu S (zaměření na fakta, detaily, konkrétní sdělení)

Vysvětlete podrobně, jakým způsobem a kolikrát by se měl diabetik měřit a jaké mají být cílové hodnoty glykemie.

Nezapomeňte upozornit, že glykemie během dne kolísá, a proto je potřeba měření několikrát denně opakovat.

Je vhodné doporučení napsat do zprávy nebo pacientovi předat informační brožurku, aby se k instrukcím mohl později vrátit. Doporučuje se také používat vizuální pomůcky (grafy, tabulky, různé přehledy vzniklé např. z dat stažených z glukometru), protože pomocí zraku člověk přijímá až 80 % všech informací. Je dobré také pacienta poučit, jak by se měl zachovat, když nedosahuje cílových hodnot.

Obecně by diabetik měl v úvodu rozhovoru dostat detailní informace na nejrůznější otázky typu: Co…?, Jak…?, Kolik…?, Kolikrát…?

Argumentace typu N (zaměření na souvislosti, celkový význam, přínos do budoucna)

Je vhodné zdůraznit, jaké přínosy může selfmonitoring přinést pro pacienta do budoucna (lepší kompenzace, prevence diabetických komplikací, včetně rozvoje erektilní dysfunkce u mužů atd.).

Nezapomenout připomenout, že pravidelná monitorace snižuje riziko rozvoje hypoglykemie.

Užitečná bývá snaha vtáhnout pacienta do úvah o přínosech a významu pravidelného měření. Není na škodu zeptat se diabetika, jak se cítil, když si naměřil vysoké či naopak nízké hodnoty glykemie.

Je dobré uvést příklady z praxe ostatních diabetiků (spíše pozitivní zkušenosti) a vysvětlit souvislosti s konkrétními výsledky měření samotného pacienta.

Zdůraznit, proč je monitoring důležitý nejen pro nemocného, ale i pro lékaře (možnost nastavení lepší titrace inzulinu, efektivní plánování terapie atd.).

Pacienti „typu N“ mají v oblibě nové technologické inovace, proto uvítají vše, co je s nimi spojené …„Mám pro Vás jeden z nejnovějších modelů glukometru, který komunikuje s mobilem a PC.“

Argumentace typu T (zaměření na logickou argumentaci, logické souvislosti příčin a následků, plusy a minusy)

Vhodná je argumentace typu „když, tak…“ a orientace na výsledky. Je dobré zdůraznit, že počet měření koreluje s úrovní kompenzace (čím lepší monitoring, tím větší pravděpodobnost dobré kompenzace). Apel na efektivitu (když dobré výsledky, tak možnost redukce léčby).

Doporučuje se zaměření na logické argumenty a souvislosti… „Studie prokázaly, že dobrá kompenzace, jejíž podmínkou je selfmonitoring, působí preventivně proti rozvoji komplikací. „Pokud se Vám díky tomu podaří udržovat kompenzaci na cílových hodnotách, nemusíte se obávat negativních dopadů diabetu na Vaši práci, koníčky, životní styl atd.“

Zapomínají-li diabetici (muži) donést na kontrolu výsledky měření a glukometr, může pomoci přirovnání s autoservisem… „Když jdete s autem do servisu, také ho zapomenete doma?“.

Argumentace typu F (zaměření na lidskou dimenzi, posílení vztahu, pocity pacienta, empatii)

Na závěr rozhovoru nezapomenout vyjádřit podporu, pochopení a empatii… „Vím, že to pro Vás může být obtížné.“

Je vhodné vyjádřit zájem, zda pacientovi může někdo pomoci… „Může Vám s měřením doma někdo pomoci?“ „Nemohl by Vám monitoring připomínat někdo blízký, např. manželka, děti…?“

„Když se necítíte dobře, nezapomeňte se změřit, abyste si zkontroloval aktuální glykemii a příště se vyvaroval zbytečných výkyvů“.

Důležité je také nezapomínat chválit nemocného za každou maličkost. Je dobré také vyjádřit důvěru („to určitě zvládnete“) nebo obavy ze zhoršení stavu pacienta při nedostatečné monitoraci.

Diabetik potřebuje cítit, že má lékař zájem o jeho osobu, nikoli jen o hodnoty glykemie či glykovaného hemoglobinu.

V této souvislosti je dobré si uvědomit, že vyjádření empatie a podpory je důležité i pro lidi s osobností „T typu“, protože v zátěžových situacích mohou mít tendenci měnit své naladění ve smyslu preferencí „F typu“.

Základem je sebepoznání

Pro dosažení efektivní komunikace dle Z modelu se předpokládá, že lékař v rozhovoru s pacientem použije argumenty typické pro všechny uvedené typologie a že při tom zachová pořadí jednotlivých argumentačních oblastí (tedy začne argumentací typu S, pak N, T a zakončí F).

Dodejme, že úspěch v komunikaci nejvíce závisí na tom, jak dobře zná lékař své vlastní preference a silné i slabé stránky svého osobnostního typu. Díky tomu může lépe odhadnout, jak působí na své pacienty a tomu přizpůsobit styl svého chování.

Závěrem se hodí připomenout citát Carla Gustava Junga: „Dokud z nevědomého procesu neučiníte vědomý, bude řídit Váš život a vy tomu budete říkat osud.“

Redakčně zpracováno podle sdělení, které na XI. ročníku mezioborového setkání diabetologického týmu s psychiatry, psychology a jinými specialisty (Psychodny 2018) přednesli:
PhDr. Norbert Riethof a PhDr. Anita Crkalová,
Coaching Systems s.r.o.,

Více info nejen o využití osobnostní MBTI typologie na:
www.coachingsystems.cz
www.coachingsystems.cz/cs/osobnostni-typologie-mbti/
http://acecoaching.eu/vycviky/mbti-v-koucovani