Pečlivá rodinná anamnéza zvyšuje šance na časnou diagnostiku MPS II

Počáteční obtíže a příznaky mohou být u pacientů s Hunterovým syndromem nespecifické, popř. neúplně vyjádřené, a proto může být identifikace nemocných ve velmi mladém věku značně problematická. Vzhledem k tomu, že se jedná o dědičnou metabolickou poruchu, cenné údaje vedoucí k jejímu rozpoznání může poskytnout rodinná anamnéza, popř. konzultace s oddělením lékařské genetiky.

 

Hunterův syndrom (mukopolysacharidóza typ II – MPS II) je vzácné dědičné onemocnění ze skupiny mukopolysacharidóz, jež se řadí mezi nejčastější lysosomální střádavé choroby. Patofyziologickým podkladem této progresivní metabolické poruchy je hromadění glykosaminoglykanů (GAG), v různých orgánech lidského těla v důsledku nedostatku enzymu iduronát-2-sulfatázy.

 

Dědičnost Hunterova syndromu

Dědičnost MPS II je vázaná na pohlavní chromozom X, na rozdíl od všech ostatních typů MPS, které mají dědičnost autosomálně recesivní. V genu pro iduronátsulfatázu bylo popsaných více než 550 různých mutací. Nejčastější jsou mutace bodové (asi 55 %), menší část mutací tvoří velké (20 %) nebo malé přestavby (25 %), přibližně u 1 % nemocných chlapců se nepodaří genetický podklad onemocnění rozpoznat.

Při normální funkci a počtu chromozomů X by měli mukopolysacharidózou typ II onemocnět pouze chlapci. Dědičnost vázaná na chromozom X totiž znamená, že matka přenašečka s 50% pravděpodobností předá vadný gen svému dítěti, ať už je to syn nebo dcera. Pokud postižený chromozom X předá synovi, chlapec onemocní Hunterovým syndromem, předá-li jej své dceři, měla by být dívka klinicky zdravá přenašečka jako její matka.

Velice vzácně však onemocní i dívky. Může k tomu docházet v důsledku tzv. fenoménu X inaktivace, při kterém se inaktivuje jeden z X chromozomů během časného vývoje zárodku ženského pohlaví (přibližně ve stádiu embrya tvořeného 100–200 buňkami). Inaktivace X chromozomu probíhá náhodně na jednom nebo druhém chromozomu z páru a může se týkat i mutací nepostiženého chromozomu X. Tato změna je pak trvalá, neboť všechny další buňky vznikající dělením této buňky budou již mít nadále inaktivovaný stejný chromozom.

 

Důraz na časnou diagnostiku

Vzhledem k možnosti nasazení enzymové substituční terapie je extrémně důležité, aby ke stanovení diagnózy MPS II došlo co nejdříve, ideálně před rozvojem typických klinických příznaků. Vzhledem k nízkému výskytu MPS II v populaci (1 : 100 000) však pediatři většinou na Hunterův syndrom tak často myslí a postižené děti se dostávají do specializované péče mnohdy až s rozvinutým onemocněním. Významným vodítkem vedoucím k časné diagnostice ještě bezpříznakového jedince může být sestavení a analýza rodokmenu celé širší rodiny s postiženým dítětem.

Při podezření na MPS II, které je založené na přítomnosti typických klinických příznaků, se provádí biochemické vyšetření moči na přítomnost GAG. Při jejich pozitivním nálezu v moči nebo při přetrvávajícím podezření na MPS II je diagnóza Hunterova syndromu potvrzena stanovením nízké aktivity iduronát-2-sulfatázy v leukocytech periferní krve, event. kultivovaných kožních fibroblastech. Definitivní diagnóza je potvrzena detekcí mutace v genu pro iduronát-2-sulfatázu. V rodině s výskytem MPS II je interpretace výsledků molekulárně-genetického vyšetření důležitá pro správné vedení genetického poradenství, prenatální diagnostiku a vyhledávání přenašeček.

(red)

reklamní sdělení
C-ANPROM/CZ//0015