Ochrana proti slunci – mýty a realita

Mohlo by se zdát, že k prostředkům a technice ochrany proti slunci již bylo řečeno vše. Přednášející a diskutující ke sdělení „Správné užívání ochranných prostředků proti slunečnímu záření. Co opravdu víme?“ na pařížském 27. kongresu EADV měli za to, že i věci zdánlivě samozřejmé je dobré občas zrevidovat.

Kromě estetického přínosu a relaxace má neúměrný pobyt na slunci i odvrácenou tvář a přináší zdravotní rizika, což je známo, stejně jako rady, jak se chránit. Dostupnost ověřených faktů z této oblasti, stejně jako osvěta, jsou široké. To, že například výskyt melanomu vzrostl v ČR za posledních 40 let sedmkrát, že až 80 % kožních nádorů je vyvoláno ultrafialovým (UV) zářením, že ČR je ve výskytu melanomu na prvním místě ve střední a východní Evropě, i to, jaké zásady dodržovat při opalování, si lze vyhledat na internetu během několika vteřin.

Dělení ochranných krémů

Informační leták, který publikovala American Academy of Dermatology, informuje o tom, že karcinom kůže je nejběžnějším typem onkologického onemocnění v USA – v průběhu života se vyvine u jednoho z pěti Američanů, na melanom umírá jedna osoba každou hodinu. Doporučuje se tedy vyhledávat stín, nosit ochranný oděv a pro ty, kdo přesto hodlají svou pokožku slunečním paprskům vystavit, jsou zde ochranné opalovací krémy.

Běžně se ochranné krémy rozdělují na ty, které poskytují:

  • fyzikální ochranu, kdy fungují jako „štít“ umístěný na povrchu kůže, který sluneční paprsky odráží/blokuje. Hlavní ingredience aktivní při této ochraně jsou oxid zinečnatý (ZnO) a/nebo oxid titaničitý (TiO2). Doporučeny jsou zejména lidem s citlivou kůží,
  • chemickou ochranu, kdy fungují jako „houba“ a absorbují sluneční paprsky. Aktivní ingredience v tomto typu ochrany jsou oxybenzon, avobenzon, octyl salicylát (oktisalát), oktokrylen, homosalát a etylhexyl metoxycinamát (oktinoxát). Snáze se aplikují na kůži.

Chemické vs. fyzikální – již ne!

Bude zřejmě třeba přehodnotit některá zdánlivě samozřejmá, leč chybná pojetí a zpřesnit základní doporučení. V návaznosti na výše uvedené rozdělení se u ochranných opalovacích prostředků užívá terminologie chemický vs. fyzikální, organický vs. anorganický, rozpustný vs. nerozpustný atd. Pokud se exaktně jedná o komponenty sluneční ochrany, je nicméně prokazatelným faktem, že:

  • všechny ingredience sluneční ochrany jsou „chemikálie“ (ať už organické či anorganické, rozpustné či nerozpustné),
  • všechny ingredience sluneční ochrany filtrují světlo „fyzikálními procesy“ (odraz i absorpce světla jsou fyzikální jevy),
  • anorganické oxidy kovů (TiO2, ZnO) absorbují i odrážejí záření, záleží na vlnové délce, resp. přesněji – většinou absorbují UV a odrážejí viditelné záření.

V terminologii je tedy chybné dělit ochranné prostředky na chemické vs. fyzikální, odpovídající dělení je pouze na organické a anorganické a na rozpustné a nerozpustné.

Jak správně použít ochranný prostředek

Z diagramu zobrazujícího procentuální vyjádření filtrace UV záření při stoupajících hodnotách SPF (ochranný faktor) je zřejmé, že zatímco do SPF 15 křivka prudce stoupá, poté je vzestup minimální, takže rozdíly v účinnosti vysokých SPF jsou malé: např. SPF 15 – 93,3 %, SPF 30 – 96,7 % a SPF 50 – 98 %.

Na to, zda a jaký ochranný prostředek zákazník použije, obvykle působí dva faktory – jeho strach z onemocnění a výše výdajů na užití ochrany, čímž je míněn i pacientův čas a úsilí vynaložené na správnou aplikaci ochrany a dodržení všech doporučení. Někteří lidé zvažují užívání opalovacích krémů s ohledem na ochranu přírody či na negativní účinky některých ingrediencí přípravků.

Důležité je správné užití ochranného prostředku, zejména aplikování jeho dostatečného množství na pokožku – 2 mg/cm2 (doporučení americké regulační autority FDA – US Food and Drug Administration). Lidé přitom nanášejí pouze čtvrtinu až polovinu požadovaného množství, většinou proto, že při doporučeném objemu aplikace jejich kůže vypadá bílá. Dále je nutno důsledně pokrýt veškerou pokožku, která může být vystavena slunci. Opalovací krémy nepotřebují být absorbovány do pokožky, a tedy se nevtírají do kůže, pouze se roztírají. Důležité pak je aplikovat ochranu nejlépe 30 minut před odchodem ven a každé dvě až tři hodiny (nebo po koupání či jiné možné ztrátě ochranné vrstvy) ochranu opětovně nanést.

Po všech zmíněných umělých prostředcích ochrany proti slunečnímu záření by bylo nespravedlivé nezmínit ochranu, kterou lidstvo vybavila příroda. Melanin je přirozený „sunscreen“. Přesto není vždy jednoduché určit, do jaké míry je tento pigment „přítelem“ či „nepřítelem“. Má totiž dobrou i špatnou stránku – na jedné straně absorbuje fotony slunečního působení a chrání kůži před poškozením DNA přímým působením UV záření. Na druhé straně ale může energie absorbovaných fotonů způsobit opožděné poškození DNA.

Lze jistě chápat různé postoje i jednání lidí v otázce přístupu k opalovacím krémům a zásadám jejich používání. Kladení řady souvisejících požadavků na pacienty je stresující (i když správné). Je třeba se zbavit obsese, že opalovací krémy jsou to jediné, co máme. Co třeba vyhledávání stínu, nošení pokrývky hlavy, slunečních brýlí a celkové přizpůsobení? Nejdůležitější je nalézt vyrovnaný přístup a nastavit rozumné vzorce chování.

Redakčně zpracováno ze sdělení, které na 27. kongresu EADV (European Academy of Dermatology and Venereology) v Paříži přednesl:
prof. Harvey Lui, MD, FRCP
University of British Columbia, Vancouver, Kanada