Nové pohledy na funkční poruchy GIT a vliv konzumované potravy

Jednou z významných složek práce gastroenterologa je diagnostika a léčba funkčních poruch gastrointestinálního traktu (GIT) a v neposlední řadě i konzultační a edukační činnost ve věci správné skladby stravy a úprav diety u nemocných. Názory a pohledy na tuto problematiku se neustále vyvíjejí a mění. Znáte standardy a nové trendy v této oblasti?

Podle nejnovějších poznatků hraje potrava rozhodující úlohu v determinaci mikrobiomu jedince, někteří autoři tvrdí, že strava má na formování mikrobiomu dokonce významnější vliv než genetické predispozice. S tím souvisejí i funkční gastrointestinální onemocnění, která jsou charakterizovaná přítomností chronických, případně rekurentních příznaků, které nemocný pociťuje v GIT a které není možno přiřadit k žádné identifikovatelné struktuře nebo biochemické příčině (Chey W.D., Am J Gastroenterol, 2013).

V roce 2013 byla z Pracovní skupiny Římské nadace odštěpena speciální podskupina evropských i zámořských odborníků, která se zaměřila na funkční poruchy GIT a vliv stravy na onemocnění zažívacího ústrojí, s cílem komplexně zhodnotit patofyziologické změny spojené s příjmem živin, a také úlohu uhlohydrátů, vlákniny, bílkovin a tuků v lidském organismu. Kriticky se vyjádřila ke zdůrazňování vynechání fruktózy a laktózy u osob s funkčními poruchami GIT, jelikož všechny špatně vstřebatelné uhlohydráty s krátkým řetězcem vykazují na GIT podobný účinek.

Shodla se však na tom, že je klinicky evidentní, že u pacientů se syndromem dráždivého tračníku je nutné podpořit restrikci příjmu potravin ze skupiny FODMAPS (Fermentovatelné uhlohydráty rozkládané a trávené bakteriemi ve střevě, produkující plyny a jiné produkty; Oligosacharidy – spojené uhlohydráty s krátkým řetězcem; Disacharidy tvořené dvěma uhlohydrátovými molekulami; Monosacharidy – jednoduché uhlohydráty A Polyoly – cukerné alkoholy, které člověk může v tenkém střevě strávit/vstřebat jen částečně), které se nacházejí v běžné stavě a vůči nimž existuje individuálně odlišný práh tolerance. V tlustém střevě FODMAPS zpracovávají bakterie střevní flóry, dochází ke kvasným procesům, osmóze, tvorbě plynu s rozpínáním střeva a k nepříjemným obtížím (Shepherd, Lomer, Gibson; Am J Gastroenterol, 2013).

Redukujte FODMAPS, brzděte s vlákninou a sledujte alergie!

K potravinám bohatým na FODMAPS patří mj. pšenice, ječmen, žito, sója, kešu, mléčné výrobky s vysokým obsahem laktózy, hrášek, fazole, čočka, jablka, hrušky, meruňky, nektarinky, broskve, trnky, meloun, fíky, houby, květák, artyčoky, česnek, cibule, dresingy, alkoholizovaná vína (cherry, portské), a jiné. Je třeba brát ohled na to (a o tom i poučit citlivé pacienty), že příčinou těžkostí však mohou být i jídla nebo jen potravinářské přísady či sladidla, které by je na první pohled vyvolávat neměly (např. HFCS – high fructose corn syrup v marinádách).

Vláknina byla donedávna nemocným s funkčními poruchami GIT doporučována, důkazy o vhodnosti její konzumace jsou však v současnosti limitované. Nejvíce jich je k dispozici pro použití solubilních doplňků stravy typu psylia – ty totiž příznivě ovlivňují růst vhodných bakterií ve střevě zrychlením fermentace, zvýšením produkce mastných kyselin s krátkým řetězcem, snížením pH a podporou produkce vodíkového plynu. U různých typů vlákniny je však třeba počítat s individuální tolerancí i s proměnlivou klinickou odezvou na její podání. Každopádně existuje konsensus o tom, že nekompromisní doporučování vlákniny těmto osobám může vést ke vzplanutí abdominální distenze, flatulenci, obstipaci, event. k průjmům (Eswaran, Muir, Chey; Am J Gastroenterol, 2013).

GIT musí neustále rozlišovat mezi škodlivými a neškodnými bílkovinami. Organismus je vybaven tzv. orání tolerancí, která zaručuje regulaci imunitní odpovědi na průchod menšího množství proteinů, antigenů a patogenů (i jejich fragmentů) přes ochranný epitel (při intaktní slizniční bariéře GIT). Je-li tato imunologická reakce na přítomnost antigenních struktur alterovaná, vzniká alergie (např. na mléčné, vaječné či rostlinné proteiny), která je většinou mediovaná protilátkami okamžité ochrany IgE. Hlavními potravinovými alergeny jsou: bílkoviny kravského mléka, vejce, pšenice a sójový protein, arašídy, ořechy, měkkýši a ryby. Existují i non-IgE indukované mechanismy specifických potravinových alergií (enteropatie, enterokolitidy, proktitidy), u nichž je možné symptomaticky zaznamenat ústup potíží při vysazení vyvolávající složky (Boettcher, Crowe; Am J Gastroenterol, 2013).

Přecitlivělé a netolerantní lidstvo

Pokud vyvolávají nepříznivé reakce komponenty potravy bez stanoveného imunologického mechanismu, nazýváme je potravinové senzitivity a potravinové intolerance. Rozlišuje se 6 druhů: potravinová toxicita (infekce po konzumaci potravy), farmakologická (např. reakce na histamin ve stravě nebo otravy z makrelovitých ryb), metabolická (laktózová intolerance), fyziologická (reakce na konzumaci tučných pokrmů nebo luštěnin), psychologická (např. poruchy příjmu potravy) a idiosynkratická senzitivita (nepředvídatelné či nevysvětlitelné reakce na jídlo – např. gluten či kravské mléko). S glutenem souvisejí známé komplikace: celiakie (autoimunitní), alergie na pšenici (IgE-mediovaná) a NCGS  – neceliakální glutenová senzitivita (pestré symptomy vznikající po konzumaci potravy s obsahem pšenice, žita a ječmene u osob, u nichž byla diagnosticky lege artis vyloučena celiakie i alergie na pšenici). NCGS se vyskytuje až u 28–30 % pacientů stižených dráždivým tračníkem (Carroccia A. et al., Am J Gastroenterol, 2012).

Zdá se, že dietologie dlouhou dobu stála na okraji zájmu gastroenterologů, nyní však – s nástupem stále častějších potravinových alergií a intolerancí – pravděpodobně bude získávat na stále větší důležitosti i v běžné praxi. Ve střehu musejí být jedlíci, alergici i gastroenterologové!

 

Redakčně zpracováno ze sdělení, které na XXXV. Slovenském a Českém gastroenterologickém kongresu v Bratislavě přednesla:
MUDr. Božena Pekárková,
Gastroenterologická ambulancia, Starohájska 2, Trnava