Močová inkontinence po radikální prostatektomii

Cílem práce autorů V. Študent Jr., O. Česák, V. Študent z Urologické kliniky LF UP a FN Olomouc bylo porovnat rozdíl mezi dvěma nejčastěji využívanými operačními metodami radikální prostatektomie – a sice otevřenou retropubickou (RRP) a roboticky asistovanou (RaPR). V souboru bylo pro každou metodu zařazeno 200 srovnatelných pacientů (u nichž zdravotní pojišťovna v tehdejším období buď hradila robotický výkon, či nikoliv), operovaných v letech 2008–2011 stejným operačním týmem. Vyřazeny byly osoby se strikturami močové trubice, ozařovaní a muži po jiném urologickém chirurgickém zákroku. Krátkodobé výsledky byly zjišťovány při klinické kontrole po 24 měsících, dlouhodobé pak klinickými kontrolami a telefonicky (dotazník EPIC-CP, otázka 3). Za kontinenci se považovalo použití 0–1 vložky za 24 hodin. Ze statistických metod byly využity Mannův-Whitneyův U test a binomický test.

Medián doby od realizované operace do telefonického kontaktu činil 8,8 roku a i po této době se podařilo kontaktovat přes 53 % operovaných nemocných v každé ze skupin. Analýzou od nich získaných informací se zjistilo, že byť podíl kontinentních oproti kontrole po 2 letech (95,6 % u RaPR, resp. 88,3 % u RRP) mírně poklesl, i v tomto časovém horizontu je více kontinentních osob ve skupině operované roboticky (89,8 %) než ve skupině po RRP (76,3 %) – rozdíl činí 13,5 % (p = 0,237).

V tomto souboru olomouckých autorů tedy vykazovali pacienti operovaní roboticky asistovanou metodou dřívější návrat k plné kontinenci, dosáhli vyšší míry kontinence a zároveň si kontinenci udrželi i dlouhodobě. 

Redakčně zpracováno ze sdělení, které na 65. výroční konferenci ČUS ČLS JEP v Praze přednesl:
MUDr. Vladimír Študent jr.
Urologická klinika LF UP a FN Olomouc