Lze podle chování na webu predikovat vznik diabetu?

Z česko-slovenské observační dotazníkové studie DIAINFORM vyplývá, že nejčastějším a nejrelevantnějším zdrojem informací pro pacienty s diabetem 1. a 2. typu stále zůstává lékař, a to v 60 % případů. Zhruba desetina nemocných se pak obrací na zdravotní sestru, zajímavé však je, že na tuto úroveň se postupně propracovává také internet, který je diabetiky považován za průměrně kvalitní zdroj dat o zdraví. Které skupiny obyvatel hledají informace na webu nejčastěji a lze podle vyhledávaných témat predikovat například vznik diabetu? Komu vyhovují spíše psané texty a kdo preferuje edukační videa?

Pokud uvažujeme o tom, do jaké míry může být internetové prostředí diabetikům prospěšné, je třeba se nejprve zamyslet nad dostupností internetu a počítačů v české populaci. Podle údajů Českého statistického úřadu bylo v roce 2017 vybaveno internetem 77 % tuzemských domácností (zatímco v roce 2007 to bylo pouhých 32 %), nejčastěji přitom šlo o rodiny s dětmi a osoby mladší 40 let, u kterých bylo pokrytí více než 95 %. Dalším významným rysem se ukázal být příjem domácnosti – nejvyšší příjmové skupiny vlastnily počítače s internetem de facto všechny (99,3 %), naopak nejnižší ani ne z poloviny (42,6 %). Z hlediska jednotlivců internet využívalo každý den zhruba 60 %, v posledních třech měsících takřka 80 % a alespoň jednou v životě 83 % obyvatel ČR. Důležitou roli opět sehrál věk (čím starší, tím bylo využití nižší) a vzdělání (čím vyšší, tím bylo využití vyšší). Specifickou skupinu představují ženy na mateřské či rodičovské dovolené, které internet používají velmi často, stejně jako středoškolští a vysokoškolští studenti, na druhém pólu se pak vyskytují starobní důchodci.

Kdo jak na internetu hledá informace o zdraví?

V roce 2018 vyhledávala informace o zdraví více než polovina z celkového počtu obyvatel v dané sociodemografické skupině a více než 60 % z celkového počtu uživatelů internetu v dané sociodemografické skupině, častěji pak ženy než muži a zdaleka nejvíce ženy na rodičovské či mateřské dovolené (bezmála 90 %). Zajímavé je, že mezi důchodci, kteří byli uživateli internetu, se o zdraví zajímalo cca 70 %. Co se týká on-line konzultací s lékařem či zdravotnickým zařízením, obecně jejich využití nebylo příliš vysoké a pohybovalo se okolo 6 %. Nejčastěji se k nim odhodlaly ženy na mateřské či rodičovské dovolené (cca 16 %) a vysokoškoláci (cca 12 %).

Pokud jde o zacílení na pacienty s diabetem, před 11 lety vznikl informační portál Diacentrum.cz, určený pro diabetiky 1. typu, který poskytuje různé edukační materiály. V letech 2009–2015 měl tento web přibližně 35 000 originálních (individuálních) návštěv trvajících déle než půl minuty, což odpovídá tomu, že jej v té době minimálně jednou navštívili prakticky všichni nemocní s diabetem 1. typu, kteří měli přístup k internetu. Od roku 2016 pak funguje informační portál Dialiga.cz, který je zaměřen na diabetiky 2. typu a skládá se ze dvou částí. První tvoří vlastní internetové stránky, kde jsou k dispozici krátké články s odbornými i lifestylovými informacemi. Druhou část představují facebookové stránky s upoutávkami, recepty, diskusemi a podobně. Měsíčně navštíví web zhruba 5 000 lidí, přičemž průměrná doba návštěvy je cca 2,5 minuty, celkový dosah na facebooku pak činí cca 120 000 lidí.

Edukační text vs. názornější videa

Zajímavá data týkající se diabetiků a internetu přinesly dvě recentní práce publikované v Journal of Medical Internet Research v roce 2019. Průzkum Hansenové, Bradwaye, Brože et al., který vycházel z údajů získaných od 1 250 pacientů s diabetem 1. a 2. typu sdružených v Norwegian Diabetes Association, mimo jiné poukázal na fakt, že jedinci s vyšším vzděláním a příjmem více využívají jako zdroj informací psané texty na internetu, kterým jsou schopni porozumět. Naproti tomu nemocní s nižším vzděláním a příjmem se častěji vzdělávají pomocí videí, jež jsou názornější. Je tedy zřejmé, že i prostřednictvím sociálních sítí a webu je třeba komunikovat s různými skupinami pacientů různě. Tomu, zda elektronické zdravotnictví může ovlivnit rozhodnutí navštívit lékaře, se pak věnovali Hansenová, Claudi a Årsand, kteří taktéž využili databázi Norwegian Diabetes Association. Bylo zjištěno, že na základě informací z internetu se odhodlalo jít k lékaři 16,4 % diabetiků 1. či 2. typu, 17,3 % pak nikoli. Tendence měnit rozhodnutí klesala s věkem a stoupající mírou úzkosti nebo deprese.

Pomůže chování na internetu odhalit diabetes časněji?

Hochbergová et al. se zase zaměřili na to, zda lze pomocí „big dat“ predikovat rozvoj diabetu. Analyzovali dotazy zaměřené na příznaky této choroby, které lidé zadávali v průběhu jednoho roku do internetového vyhledávače Bing. Podle závěrů jejich práce, jež byla zveřejněna v Acta Diabetologica v roce 2019, autoři například identifikovali 11 050 nových diabetiků a 11,5 milionu osob bez diabetu, kteří se ptali na symptomy spojené s tímto onemocněním. Ukázalo se, že pro diabetiky byly příznačné výrazy „polyurie“, „žízeň“ a „rozmazané vidění“. Největší pravděpodobnost, že pacient diabetes skutečně má, pak dokladovaly další vyhledávané termíny „pocit nemoci“, „slabost“ a zmínka o moči. Z různých predikčních modelů vyplynulo, že na základě vyhledávaných údajů lze přítomnost diabetu odhadnout v 56 % případů, navíc až 240 dní před diagnózou. Falešně pozitivních nálezů přitom bylo jen jedno procento.

Redakčně zpracováno ze sdělení, které na Kongresu ambulantní diabetologie „Aktuality v diabetologii Poděbrady 2019“ přednesl:
MUDr. Jan Brož
Interní klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha