Koncentrovanější inzulin glargin je bezpečnější z hlediska hypoglykemií

Jednou z největších překážek pro použití inzulinu v léčbě diabetu je obava ze vzniku hypoglykemie. Klíčem k úspěchu je titrace dávkování tak, aby měl pacient dostatečně kompenzované onemocnění, ale zároveň ho nepostihly závažné nežádoucí účinky. Zajímavé přitom je, že výskyt hypoglykemie může ovlivnit nejen druh terapie, ale i koncentrace aplikovaného léčiva, jak dokládá práce prezentovaná na letošním sjezdu Americké diabetologické asociace (ADA) v San Diegu.

Dlouhodobě působící inzulinová analoga mají udržovat konstantní a vyrovnanou inzulinemii tak, aby napodobovala endogenní bazální sekreci inzulinu zdravých jedinců. Inzulin glargin 300 U/ml (Gla-300) nabízí v porovnání s inzulinem glargin 100 U/ml (Gla-100) vylepšený farmakodynamický a farmakokinetický profil. Za účelem posouzení, vylepšené farmakologické vlastnosti Gla-300 povedou také ke zlepšení klinických výsledků, byl navržen program klinických studií EDITION (EDITION-1: pacienti léčení režimem bazál-bolus; EDITION-2: pacienti léčení bazálním inzulinem a perorálními antidiabetiky; EDITION-3: pacienti dosud inzulinem neléčení)

Cílem analýzy studií EDITION-2 a EDITION-3, prezentované na letošním setkání Americké diabetologické společnosti (ADA), bylo srovnat oba inzulíny z hlediska glykemické variability (GV), která je prediktorem rizika vzniku hypoglykemických a hyperglykemických stavů u diabetiků. Kromě toho byly hodnoceny různé nástroje, které GV popisují, v čele s indexem LBGI (Low Blood Glucose Index). Ten se ukázal jako kvalitní nástroj pro identifikaci nemocných s rizikem symptomatických hypoglykemií s potvrzenou koncentrací glykemie pod 3 mmol/l.

Investigátoři analyzovali data z osobních glukometrů použitých v rámci self-monitoringu pacientů v uvedených studiích. Glykemický profil popisoval glykemie vždy před jídlem, 2 hodiny po každém jídle, před ulehnutím ke spánku a ve 3 hodiny po půlnoci. Zahrnuty byly také všechny potvrzené symptomatické hypoglykemie. Studie EDITION-2 se zúčastnilo celkem 796 nemocných, kteří z celkem 39 388 hodnot glykemie zaznamenali 639 symptomatických hypoglykemických epizod. Ve studii EDITION-3 potom 839 pacientů dosud k inzulinu naivních zaznamenalo celkem 41 548 glykemických měření a 235 symptomatických hypoglykemických epizod.

Nemocní na Gla-300 měli nižší LBGI a méně hypoglykemií

Ukázalo se, že jak LBGI, tak noční LBGI, byl v obou studiích signifikantně nižší u pacientů, kteří užívali Gla-300, ve srovnání s těmi, kteří dostávali Gla-100. Tento efekt byl ještě výraznější během titrační fáze a v noci. Pacienti dosud k inzulinu naivní měli obecně méně hypoglykemií a pokud se už vyskytly, byly méně významné. Jak ve studii EDITION-2, tak v EDITION-3 LBGI koreloval s počtem zdokumentovaných hypoglykemických epizod. Účastníci, kteří vykazovali střední riziko (LBGI > 1,1) zaznamenali násobně více hypoglykemií než ti, jejichž riziko bylo mírné (LGBI < 1,1). Ve studii EDITION-2 připadalo na jednoho účastníka s mírným rizikem asi 0,5 hypoglykemické epizody, na účastníka se středním rizikem potom více než 3,5 epizod. Analogicky ve studii EDITION-3 připadalo na účastníka s mírným rizikem méně než 0,3 epizod, na účastníka se středním rizikem potom téměř 1,5 hypoglykemických epizod. Nejnižší zaznamenané glykemie osob se středním rizikem byly navíc nižší než ty, které byly zaznamenané u osob s rizikem mírným. Ve studii EDITION-2 byl nadir glykemie osob s nízkým rizikem 2,5 mmol/l a osob se středním rizikem 2,3 mmol/l, ve studii EDITION-3 potom u osob s mírným rizikem 2,6 mmol/l a u osob se středním rizikem 2,5 mmol/l.

Glykemická variabilita je vyšší v titrační fázi

GV klesala během průběhu léčby jak při podání Gla-300, tak při léčbě Gla-100. Nejkonzistentnější rozdíl mezi použitím obou koncentrací přinesla analýza rizika a frekvence noční hypoglykemie. Oba tyto parametry byly signifikantně nižší ve skupině léčené Gla-300. LBGI se mezi ostatními ukazateli GV ukázal jako nejsilnější prediktor symptomatické hypoglykemie. Analýza studií EDITION-2 a EDITION-3 přinesla další data, jež dokládají, že i minimální změna medikace může mít významný vliv na výskyt nežádoucích účinků.

 

Redakčně zpracováno z příspěvku, který byl prezentován na ADA 2017
Kovatchev B., Meng Z., Breton M. et al. Lower Glucose Variability and Risk for Hypoglycemia on Glargine 300 U/mL vs Glargine 100 U/mL, Evaluated by the Low BG Index in Randomized Phase Ill Clinical Trials (1011-P). ADA 2017