Komunikace s diabetologem z pohledu pacienta

Komunikace dvou (a více) lidí je složitý (a kontinuální) proces. Ve styku pacient-diabetolog slouží komunikace především ke sdělování informací, získávání situačního přehledu, budování kvalitního vzájemného vztahu, předávání poradenství a také k motivaci (často vzájemné). Jen na základě správné komunikace a partnerského vztahu (s dobře motivovaným lékařem) získává pacient tu správnou motivaci pro boj s nemocí a jejími projevy, s pokušeními všedního dne, s laickými našeptávači, nepohodlím a neúspěchy. A co je lepší motivací pro diabetologa než spokojený a prospívající pacient?

Byť velké procento pacientů rádo dostává jasné informace (které pak mohou sami zvážit a zařídit se podle nich) a poměrně dost nemocných od svého lékaře očekává stručné pokyny (které mohou plnit), velká skupina osob se ve své nemoci především spoléhá na empatii a pomoc zdravotníků (samozřejmě s dostatkem informací a pokynů). Téměř každý diabetik pak potřebuje od svého okolí podporu, aby mohl po stanovení diagnózy své nemoci učinit ve svém životě, stravovacích zvyklostech a pohybových aktivitách takové změny, které mu budou (mnohdy až za nějaký čas) ku prospěchu.

„Pane Vomáčka, tak takhle kamarádi nebudeme“

Příliš drsný verbální tlak, podprahová manipulace, nevyžádané rady a vynucované sliby mohou nemocného na jeho složité cestě i demotivovat a komunikaci s lékařem zcela zablokovat. Vyjádření diabetologa by mělo být jasné a jednoznačné… a musí být pacientem také správně pochopeno, co se obsahu i významu týká. Odborné termíny, nevyřčené závěry, nedokončené věty, vykřičníky visící ve vzduchu ani zvednuté obočí autority v bílém plášti nemusí vždy padnout na úrodnou půdu, což se lékař většinou ani nedozví, neboť pacienti v okamžicích nejistoty rádi ochotně přitakají, kývou souhlasně hlavou a pokorně mlčí (a o to více později googlují). Je třeba mít na paměti i to, že s nemocným nekomunikuje vždy jen lékař, dialog může vést i jiný zdravotník či i jiný nezdravotnický člen multidisciplinárního týmu. A komunikace neprobíhá jen osobně, ale i písemně, telefonicky, elektronicky či prostřednictvím poraden a poradců.

 

I pacienti se chtějí dostat ke slovu

Ovšem pozor, nestačí jen kvalitní jednostranná komunikace ve směru diabetolog-diabetik! Při komunikaci nemá své záměry jen samotný terapeut, i nemocný na druhé straně stolu potřebuje s lékařem něco řešit, ať už si pouze přichází nechat předepsat léky, chce se o něčem poradit nebo jej něco trápí. I nemocný má svá očekávání, otázky a strachy. A ty jsou pro něj mnohdy důležitější než hodnota glykemie. Empatická a soustředěná komunikace s nemocným buduje vztah důvěry a umožňuje kvalitní přenos předaných informací do praxe a jeho života – tak vzniká pozitivní motivace a šance na dobrou adherenci. A pokud lékař dokáže komunikaci s pacientem zasadit do jeho individuálního životního příběhu, momentální situace či vize jeho osobní budoucnosti, má z poloviny vyhráno. Když funguje důvěra, funguje komunikace a funguje i léčba. Bez vztahu důvěry mezi lékařem a jeho pacientem bývá dopad indikované léčby a ostatních opatření nízký.

 

Bílé kachličky na stěnách a nápisy NERUŠIT!

Pro budování harmonického vztahu a dobré komunikace s diabetikem (a následnou dlouhodobě úspěšnou léčbu) jsou významné i zdánlivé drobnosti. V každodenním shonu je jistě velmi složité umět se vžít do aktuální situace střídajících se nemocných, s nimiž se navíc střídají i osudy a psychologie jako na běžícím pásu. Bez ohledu na to se však důvěra ke zdravotnickému zařízení, sestrám a lékařům v hlavách a srdcích nemocných buduje i na základě neverbálních vjemů a dokonce i bez přítomnosti samotného lékaře.

Pacienti vnímají všemi smysly! Nejen, že přirozeně očekávají, že bude dodržen dohodnutý termín vyšetření, že budou přijati v důstojném a příjemném prostředí (do nějž mnohdy kromě samotné ordinace zahrnují i vstup do budovy, chodby a čekárnu), že budou mít v prostorách ambulance dostatečné soukromí bez přítomnosti jiných osob při vyšetřování a řešení svých osobních potíží, že se jim bude lékař(ka) dostatečně dlouho a pozorně věnovat bez rušivých vlivů (telefonátů s obchodními zástupci či okřikování údržbáře pod oknem). Pacient také očekává porozumění jeho situaci a problémům, povzbuzení ve své nemoci, individualizovanou radu i pochvalu za dosažené pokroky. Psychická pohoda lékaře, důvěrný vztah s pacientem a dostatek času na komunikaci nastoluje a upevňuje vzájemnou důvěru. Pokud si lékař nemocného při jednotlivých kontrolách nepamatuje a nemocný je nucen jej opravovat a opakovat pokaždé to samé, nebude důvěra nastolena nikdy. Že pacienti očekávají diskrétnost a respektování lékařského tajemství (o něž se přes neodhlučněnou stěnu nedělí se zbytkem osazenstva čekárny), je v současnosti snad již automatické.

 

Diabetolog – zásadní prvek motivace pacienta k úspěšné léčbě

Ještě důležitější, než samotná komunikace s nemocným je na ni navazují podpora jeho motivace k dodržování léčby a indikovaných nefarmakologických režimových opatření. Impulzy pro tuto motivaci jsou z pohledu pacienta vnější (směřující od lékaře a okolí) a vnitřní (vznikající v samotném nitru nemocného). Přitom obě tyto složky zdravé motivace může terapeut správnou komunikací pozitivně ovlivnit! Ano – může dokonce vhodnou komunikací ve svém klientovi i vybudit vnitřní touhu něčeho v boji s nemocí dosáhnout (cílových úrovní laboratorních parametrů, pravidelného měření glykemie, lepších hodnot než o rok mladší soused, uběhnutých kilometrů, shozených kilogramů apod.), udělat něco pro sebe a své zdraví (záchrana zraku, končetiny), svou rodinu (zachování výdělků, nezávislost na ostatních, výchova dětí) a svou budoucnost (prodloužení života a zvýšení jeho kvality).

Samozřejmě, že každý pacient je jiný, nic není černobílé a vše se navíc neustále mění. I v tomto proměnlivém světě je pro nemocné důležitá především terapeutická a verbální podpora od zdravotníků, a to i v časech selhání, která jsou při boji s diabetem častá.

Je to tak – diabetolog, aby byl pomalu pro své pacienty i konzultujícím psychologem (a mentálním koučem).

 

Redakčně zpracováno ze sdělení, které na X. ročníku mezioborového setkání diabetologického týmu s psychiatry a psychology s názvem „Umění komunikace“ přednesla:
Ing. Mgr. Edita Šimáčková,
Diabetik K V, z. ú., Karlovy Vary