Jak se změnila kontrola hypertenze v ČR za posledních 30 let?

Arteriální hypertenze (AH) stojí v pozadí více než 50 % cévních mozkových příhod (CMP) a téměř 50 % příhod koronárních. Přitom toto riziko začíná již na hodnotách krevního tlaku (TK) kolem 110/80 mm Hg. Jednoznačná je rovněž závislost zvýšeného krevního tlaku a úmrtnosti na CMP i ICHS. Podle souhrnné práce o prevalenci hypertenze publikované v Lancetu v roce 2005 se prevalence AH v zemích se stabilní ekonomikou pohybuje kolem 37 %, zatímco v zemích tzv. postkomunistických je tato prevalence poněkud nižší u mužů a poněkud vyšší u žen. Současně byla publikována predikce prevalence hypertenze s výrazným nárůstem pro obě části světa. A jaký je tedy aktuální výskyt AH v České republice dle sedmého průřezového šetření studie MONICA z let 2016–2017?

Česká republika má výhodu v tom, že má k dispozici data z české části mezinárodní studie MONICA už od roku 1985, kdy byla studie zahájena. Další průřezová šetření se uskutečnila v letech 1988, 1992, 1997/1998, 2000/2001 a 2007/2008. Do této studie bylo původně zahrnuto šest okresů (Praha-východ, Cheb, Benešov, Pardubice, Jindřichův Hradec, Chrudim), při čtvrtém průřezovém šetření v letech 1997/1998 k nim přibyly další tři okresy (Plzeň, Litoměřice, Kroměříž), čímž bylo pokryto celkem cca 10 % území ČR s přibližně 10 % obyvatel. V současnosti jsou již k dispozici výsledky sedmého průřezového šetření (2016/2017).

Počty vyšetřených, respondence a metodika šetření

Počty vyšetřených v jednotlivých průřezových šetřeních byly 2 570, 2 768, 2 343, 1 990, 2 055, 2 246 a 1 681, s přibližně polovičním zastoupením mužů a žen, přičemž za negativum lze považovat postupně klesající respondenci (z > 85 % v prvním šetření přes 62,1 %, resp. 63,1 %, v šetření 2007/2008 až po dramatický pokles na 43,1 % u mužů a 48,6 % u žen v šetření 2016/2017). Je to však stále hodnota vyšší, než kterou dosahují západoevropské státy.

Při posledním šetření byl tlak v ambulanci měřen třemi různými způsoby: rtuťovým sfygmomanometrem (průměr 2. a 3. měření), oscilometrickým přístrojem Microlife (průměr 2. a 3. měření) a automatickým měřením přístrojem BpTRU bez přítomnosti zdravotníků (AOBP; průměr 2.–6. měření). Kompletní údaje byly získány celkem od 2 588 pacientů.

Bylo zjištěno, že hodnoty systolického TK (sTK) měřené automaticky přístrojem BpTRU (AOBP) jsou v průměru o 10 mm Hg nižší než hodnoty měřené auskultačně nebo oscilometricky a že hodnota 140 mm Hg měřená sfygmomanometricky odpovídá hodnotě 127 mm Hg naměřené pomocí BpTRU.

Na základě longitudinálních dat z šesti okresů v horizontu 30 let můžeme nyní analyzovat hodnoty TK, prevalenci, znalost, léčbu a kontrolu hypertenze v ČR. Takto dlouhým horizontem sledování u jakéhokoli rizikového faktoru se nemůže pochlubit žádná jiná země, snad s výjimkou Finska.

Jaké změny nastaly během posledních více než 30 let

V období mezi šetřeními 1985–2017 došlo k významnému poklesu sTK u obou pohlaví, přičemž u žen byly průměrné hodnoty nižší (muži zaznamenali pokles ze 135,8 na 131,1 mm Hg, ženy ze 131,6 na 124,7 mm Hg). Trendy hodnot diastolického TK byly obdobné. Prevalence hypertenze signifikantně klesala u žen (ze 42,5 % na 33,5 %), u mužů se v podstatě neměnila a je velmi vysoká (pokles z 51,9 % jen na 50,8 %).

Na uvedeném negativním trendu u mužů se nesporně podílí rozvoj obezity. V roce 1985 bylo 20 % obézních mužů, zatímco při posledním šetření (2016/2017) už více než 37,4 %. Zastoupení nadváhy se však v podstatě neměnilo, což znamená, že podstatně ubylo mužů s BMI v doporučeném rozmezí. U žen zůstalo rozložení obezity, nadváhy a normální hmotnosti přibližně stejné a je výrazně příznivější než u mužů (v roce 1985 bylo obézních žen 28 % a v letech 2016/2017 to bylo 27,5 %).

Navzdory příznivým trendům je celkový stav stále neuspokojivý

Za posledních více než 30 let významně stoupala znalost hypertenze u obou pohlaví (více u mužů) a v současnosti se pohybuje nad 75 %, podobně se zvyšoval i podíl antihypertenzní léčby u obou pohlaví (v současné době užívá antihypertenziva více než 60 % hypertoniků). Navzdory tomu je bohužel kontrola hypertenze stále ještě neuspokojivá. Cílových hodnot TK dosahuje ze všech hypertoniků jen 29,8 % mužů a 37 % žen. Je však třeba zdůraznit, že průměrné hodnoty TK jsou mírně nadhodnoceny vzhledem k různé metodice měření v prvních a pozdějších šetřeních.

Situace vypadá lépe při srovnání procenta hypertoniků dosahujících TK < 140/90 mm Hg v čase. V roce 1985 dosahovalo cílových hodnot TK jen 2,8 % mužů, zatímco aktuálně 29,8 %, u žen došlo k posunu z 5,2 na 37,0 %. Celkově byly při posledním šetření 2015–2018 (2 621 vyšetřených osob) zjištěny hodnoty ≤ 140/90 mm Hg u 33,9 % respondentů, což je 55 % léčených hypertoniků. To jsou paradoxně lepší výsledky než při sekundární prevenci v rámci studie EUROASPIRE. Pokud jde o prevalenci, znalost, léčbu a kontrolu hypertenze, ve všech těchto parametrech se projevil jasný nárůst s věkem (prevalence byla ve všech věkových skupinách výrazně vyšší u mužů).

Ve vývoji medikace se projevil správný a žádoucí směr, tedy pokles monoterapie a naopak zvýšené zastoupení kombinační léčby, a to jak dvou, tak zejména tří a více antihypertenziv.

Lze tedy uzavřít, že z longitudinálních dat průřezových šetření u hypertoniků v ČR (náhodně vybraného vzorku populace ČR) v průběhu 31–32 let vyplývá, že významně klesá průměrný systolický i diastolický krevní tlak, jakož i prevalence hypertenze u žen, stoupá počet osob léčených antihypertenzivy a zejména kombinacemi, a zlepšuje se kontrola hypertenze. Stále platí, že velká část hypertoniků o své nemoci neví, a proto by lékaři neměli zapomínat měřit TK při každé návštěvě pacienta.

Redakčně zpracováno ze sdělení, které na XXXV. konferenci České společnosti pro hypertenzi v Českém Krumlově a XXVI. konferenci pracovní skupiny preventivní kardiologie ČKS přednesla:
prof. MUDr. Renata Cífková, CSc.
Centrum kardiovaskulární prevence 1. LF UK a Thomayerovy nemocnice, II. interní klinika – klinika kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN v Praze

 

Podívejte se také na videokomentář prof. Widimského
Úskalí a mýty spojené s léčbou beta-blokátory →