Jak interpretovat vyšetření eozinofilie snadno a rychle?

Další videokomentář MUDr. Lucie Heribanové z rubriky RespiroFocus vyjasňuje nejčastější úskalí interpretace vyšetření markerů eozinofilie.

I když je výsledek těchto vyšetření v praxi potřeba zejména u nemocných s těžkým perzistujícím nebo refrakterním astmatem, doporučuje se jej provádět u všech pacientů již v době diagnózy, protože počet eozinofilů v krvi může být následně výrazně ovlivněn podáním systémové kortikoterapie.

Za hranici pro průkaz přítomnosti eozinofilního zánětu považují odborná doporučení hodnotu 400/µl. Byť za běžnou normu bývala obecně považována hodnota 500/µl, nejnovější epidemiologické studie naznačují, že ve zdravé populaci počty eozinofilů velmi pravděpodobně nepřekračují 150/µl. Při rozhodování o léčbě je však důležitý především klinický stav pacienta, ani relativně nízký počet eozinofilů v krvi totiž nevylučuje přítomnost eozinofilního zánětu dýchacích cest, protože na jeden eozinofil v krvi připadá 500 eozinofilů v tkáních, kde navíc eozinofily přežívají mnohem déle.

Je třeba také dávat pozor na to, že některé laboratoře udávají diferenciální rozpočet leukocytů jen v procentech. Hodnotit míru zánětu je však možné jen podle absolutních počtů eozinofilů.

Vedle vyšetření eozinofilů a eozinofilního kationického proteinu (pozitivní hodnoty ECP v krvi ≥ 20 µg) je třetím běžně dostupným markerem eozinofilního zánětu vyšetření koncentrace oxidu dusnatého ve vydechovaném vzduchu, tzv. FeNO. Jedná se však pouze o pomocnou metodu. Nízké hodnoty FeNO totiž eozinofilní zánět v dýchacích cestách nevylučuje, naopak vysoké hodnoty ho potvrzují.

Zajímají Vás další praktické komentáře k otázce interpretace vyšetření markerů eozinofilie? Podívejte se na celé video, které trvá cca 4 min.

 

Podívejte se také na ostatní videokomentáře MUDr. Heribanové: