Cytokiny v léčbě atopické dermatitidy

Ačkoli atopická dermatitida patří k nejčastějším zánětlivým kožním onemocněním, její léčba, zejména u středně závažných a závažných stavů, je stále limitována. Jak je chápána současná role interleukinů a jaká jednou bude terapie, založená na využití protilátek proti nim?

Atopická dermatitida patří do skupiny geneticky podmíněných atopických onemocnění. Jde o svědivé, chronické, recidivující, zánětlivé kožní onemocnění, které celosvětově postihuje přibližně 8 % dospělých a téměř 14 % dětí. Závažnost ekzému posuzují odborníci podle mezinárodní škály SCORAD, která zohledňuje míru suchosti, zarudnutí, mokvání, otoku, ztluštění a svědění pokožky. Stále se čeká na inovativní postupy, které by lékařům pomohly účinněji bojovat s touto invalidizující nemocí.

Klíčová je osa Th2

Atopická dermatitida je stále častěji považována za systémové onemocnění, což vyvolává potřebu systémových léčebných přístupů – zejména u pacientů se závažnou formou. Je již zřejmé, že osa Th2 je ústředním bodem patogeneze onemocnění, ale není za ně zodpovědná sama. Mnoho terapií má slibné nové cíle a ve vývoji je řada dalších přípravků. Zaměření na nové cytokiny (s mechanickými korelacemi) by mělo osvětlit jejich význam pro toto onemocnění a nastínit nové možnosti léčby.

Posouvá se paradigma patogeneze

Ukazuje se, že i v případě tohoto onemocnění, obdobně jako je tomu například u psoriázy, dochází k posunu paradigmatu, co se týče patogeneze choroby. I zde se zdá, že značnou roli hrají cytokiny, další vývoj nových terapií se tedy obrací tímto směrem. Jakou konkrétní úlohu mohou sehrát jednotlivé protilátky proti cytokinům přímo v případě atopické dermatitidy, je nyní předmětem mnoha klinických studií, které probíhají vesměs u pacientů se středně závažnou až těžkou formou.

Jde o víc než jen o kožní chorobu. Jedná se o komplexní systémové onemocnění – svoji roli v terapii sehrává biologická léčba. Její současný vývoj se orientuje právě na cytokiny a další molekuly, kterými jsou vedle TNF-alfa právě interleukiny (IL), podílející se na zánětlivých procesech a rozvoji tohoto onemocnění.

Například studie s monoklonální protilátkou proti IL-22 u pacientů se středně těžkou až těžkou atopickou dermatitidou s dosud neadekvátní léčbou již potvrdila účinnost této terapie i její dobrou snášenlivost. Konkrétní role a možná léčba se nyní zkoumají i v případě IL-13, IL-31, IL-33 a IL-17C, jejichž výzkum je nyní v různých fázích klinických studií.

Je tady první anti-IL-17C!

Předpokládá se, že například IL-17C významně přispívá k atopické dermatitidě. V tomto případě jde o epidermální cytokin, který se účastní synergických smyček s IL-1 a IL-22. Je známo, že IL-17C stimuluje uvolňování dalších prozánětlivých faktorů, například TNF-alfa a IL-1beta, a specificky reguluje vývoj buněk Th17.

Monoklonální protilátka MOR106 inhibuje IL-17C a nyní je testována. Tato látka již prokázala první známky účinnosti, je považována za bezpečnou a dobře snášenou a její hodnocení probíhá ve dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii fáze Ib. MOR106 může být potenciálně první třídou anti-IL-17C monoklonálních protilátek pro atopickou dermatitidu a možná i pro další choroby.

Redakčně zpracováno ze sdělení, které na 27. kongresu EADV (European Academy of Dermatology and Venereology) v Paříži přednesla:
prof. Emma Guttmanová-Yasskyová, MD, PhD
Icahn School of Medicine at Mount Sinai, New York, USA