Co se ještě podařilo zjistit z dat studie ENDEAVOR?

Niesvizky R, et al.
Presbyterian Hospital New York, USA
Poster – Abstract #1885

Celkové přežití pacientů s relabujícím a refrakterním mnohočetným myelomem léčených karfilzomibem s dexametazonem vs. bortezomibem s dexametazonem – výsledky studie ENDEAVOR fáze III dle věkových skupin subjektů.

Pacienti vyššího věku jsou při léčbě mnohočetného myelomu (MM) složitou skupinou, a i u nich existuje potřeba účinných léčebných alternativ. Karfilzomib je selektivní inhibitor proteazomu, určený k terapii relabujícího a refrakterního mnohočetného myelomu (RRMM). Při analýze předběžných výsledků randomizované studie fáze III (ENDEAVOR) dle věkových podskupin subjektů se ukázalo, že kombinace karfilzomibu (56 mg/m2) s dexametazonem (Kd56) vykazovala u RRMM delší medián přežití bez progrese (PFS) a vyšší míru celkového přežití (ORR) než bortezomibu a dexametazonu (Vd), a to bez ohledu na jejich věk (Ludwig et al., Leuk Lymphoma, 2017).

Nové údaje o celkovém přežití (OS) ze studie ENDEAVOR, pocházející mj. z pracoviště ve FN Olomouc, nyní ukázaly, že v tomto parametru u Kd56 oproti režimu Vd dochází v ITT (intention-to-treat) populaci ke statisticky i klinicky významnému zlepšení (medián 47,6 měsíce vs. 40 měsíců). Parametr OS vykazoval u Kd56 ve srovnání s Vd lepší hodnoty ve všech věkových podskupinách: u skupiny < 65 let činil medián 47,6 měsíce vs. 41,9 měsíce, u subjektů ve věku 65–70 let byl OS pro Kd56 nehodnotitelný vs. 37,0 měsíce u Vd, a u osob ve věku 75 let byl medián 43,3 měsíce vs. 20,6 měsíce. Došlo i na aktualizaci bezpečnostních parametrů dle věku subjektů hodnocení.

Do studie ENDEAVOR byli zařazení dospělí pacienti s RRMM, kteří již absolvovali 1–3 cykly onkologické léčby. Nemocní léčení režimem Kd56 dostali 1., 2., 8., 9., 15. a 16. den karfilzomib (30minutovou i.v. infuzi), a sice v 1. a 2. den (1. cyklu) v dávce 20 mg/m2 a poté 56 mg/m2 a 1., 2., 8., 9., 15., 16., 22. a 23. den 28denního cyklu dexametazon (20 mg). Ve větvi s Vd byl pacientům podáván 1., 4., 8. a 11. den bortezomid (1,3 mg/m2 i.v. či s.c.) a 1., 2., 4., 5., 8., 9., 11. a 12. den ve 21denních cyklech dexametazon (20 mg). Léčba probíhala do progrese onemocnění, odvolání souhlasu či neakceptovatelné toxicity.

ITT populace čítala 929 osob (< 65 let: Kd56, n = 223 a Vd, n = 210; 65–74 let: Kd56, n = 164 a Vd, n = 189; = 75 let: Kd56, n = 77 a Vd, n = 66). Klinicky významně lepší OS vykazovala léčba Kd56 vs. Vd – dosáhla lepších hodnot ve všech věkových skupinách. Výsledky analýz bezpečnostních parametrů byly podobné jako ve studii ENDEAVOR a data potvrzují příznivý bezpečnostní profil benefit-risk pro Kd56, a to u všech pacientů s RRMM bez ohledu na stáří.

Zdroj:
https://ash.confex.com/ash/2017/webprogram/Paper101523.html

 

Atlanta

 

Weisel K
Universitätsklinikum Tubingen, Německo
Poster – Abstract #1850

Celkové přežití pacientů s relabujícím a refrakterním mnohočetným myelomem léčených karfilzomibem s dexametazonem vs. bortezomibem s dexametazonem dle absolvovaných linií léčby a předchozí expozicí bortezomibu: sekundární analýza studie ENDEAVOR fáze III.

Studie ENDEAVOR (Lancet Oncol, 2016) prokázala v případě pacientů s relabujícím a refrakterním mnohočetným myelomem (RRMM) u léčby Kd56 (karfilzomib a dexametazon) oproti režimu Vd (bortezomib a dexametazon) významné zlepšení hodnot přežití bez progrese (PFS). Tento benefit byl přitom pozorován bez ohledu na počet linií předchozí terapie i předchozí léčbu bortezomibem (Leukemia, 2017). Analýzou celkového přežití (OS) subjektů ze studie ENDEAVOR byl zjištěn významně delší medián OS u nemocných léčených režimem Kd56, oproti těm s léčbou Vd (46,6 vs. 40 měsíců). Zde uváděné údaje shrnují OS a bezpečnost léčby dle předchozí absolvované léčby a předchozí expozice bortezomibu (BTZ).

Do tohoto klinického hodnocení byli v poměru 1:1 náhodně zařazeni pacienti s RRMM, kteří absolvovali 1–3 linie léčby Kd56 a Vd. Stratifikačními faktory byl počet terapeutických linií a předchozí léčba BTZ. Pacientům byla podávána totožná terapie jako při hodnocení OS dle věkových skupin a pokračovali v ní do progrese onemocnění či projevů neakceptovatelné toxicity. Pro porovnání OS mezi větvemi v jednotlivých podskupinách byl použit nestratifikovaný log-rank test. Studie neměla potřebou sílu pro vyhodnocení rozdílů v OS mezi podskupinami.

Celkem bylo randomizováno 929 pacientů (464 do větve s Kd56 a 465 do větve Vd). Podíl osob s jednou (Kd56: 39,8 %; Vd: 49,2 %) či 2–3 (Kd56: 50,2 %; Vd: 50,8 %) liniemi absolvované předchozí léčby, jakož i podíl pacientů s předchozí expozicí BTZ byl pro jednotlivé větve (Kd56 : Vd) vyvážen (54 % v každé z nich), stejně jako v podskupinách s jednou, resp. 2–3 liniemi absolvované předchozí terapie.

Bez ohledu na počet linií přechozí léčby i absolvovanou terapii BTZ vykázal léčebný režim Kd56 oproti léčbě Vd u pacientů s RRMM benefit v parametru přežití, kdy u nemocných po 1. relapsu prodlužoval PFS o 12,1 měsíce a o 6,5 měsíce u osob s absolvovanými 2–3 liniemi léčby a snižoval riziko úmrtí o 17 % (v případě jedné absolvované linie), resp. o 24 % (pro 2–3 absolvované linie). U pacientů citlivých na inhibitory proteazomu režim Kd56 prodlužoval PFS vůči opakované léčbě BTZ o 7,5 měsíce a OS o 14,8 měsíce. Léčba byla obecně dobře snášena – výskyt nežádoucích příhod byl v souladu s daty hlášenými u celkové populace. Během delšího následného sledování nebyly zaznamenány ani žádné neočekávané příhody se vztahem k bezpečnosti.

Zdroj:
https://ash.confex.com/ash/2017/webprogram/Paper102006.html

(red)