Český registr potvrzuje efektivitu karfilzomibu u pacientů s MM

Do multicentrické randomizované studie fáze III ASPIRE, která testovala přidání karfilzomibu ke standardní kombinaci lenalidomidu s dexametazonem, bylo zařazeno také několik osob s relabujícím mnohočetným myelomem z České republiky, evidovaných v tuzemském registru RMG. Jak si tento přípravek u našich pacientů stojí v porovnání s výsledky celého sledovaného souboru?

Na tuto otázku, s ohledem na aktualizovaná data registru, odpovídal v průběhu XVI. národního workshopu mnohočetný myelom a Ročního setkání CMG v Mikulově prof. MUDr. Vladimír Maisnar, Ph.D., ze IV. interní hematologické kliniky LF UK a FN Hradec Králové. Ve studii ASPIRE byl režim s karfilzomibem podáván celkem 396 nemocným, přičemž 43 bylo z českého registru RMG – do dále prezentované analýzy jich bylo zahrnuto 41 (jeden byl vyřazen z důvodu chybějícího záznamu o léčbě a jeden kvůli switchování na jiný režim).

RMG vs. ASPIRE: 50 % ISS I vs. 50 % ISS III

Základní charakteristiky pacientů při zahájení léčby karfilzomibem byly v obou souborech srovnatelné z hlediska zastoupení pohlaví (cca polovinu tvořili muži), mediánu doby od stanovení diagnózy (3 roky) a mediánu věku (65, resp. 64 let), ve studii ASPIRE však bylo o něco více osob mladších 65 let (53,3 vs. 41,5 %). „Dalo by se říci, že obdobný byl i performance status podle ECOG, neboť v případě hodnot 0 a 1, které udávala převážná většina nemocných, je hodnocení velmi subjektivní. Pokud jde o délku sledování, u našeho souboru z registru RMG byl medián pochopitelně delší, protože jsme vycházeli z údajů, které jsme měli k dispozici aktuálně, zatímco analýza studie ASPIRE byla provedena již před čtyřmi roky,“ upřesnil V. Maisnar s tím, že konkrétní data byla 45,3 vs. 32,3 měsíce.

Odlišný byl také podíl jednotlivých stadií podle mezinárodního prognostického systému ISS – ze skupiny pacientů registrovaných v RMG byla více než polovina ve stadiu I a necelých 5 % ve stadiu III, avšak ve studii ASPIRE byla téměř polovina ve stadiu III a cca 16 % ve stadiu I. „Proč tomu tak je?“ položil řečnickou otázku V. Maisnar a dodal: „Domnívám se, že je to způsobeno koncentrací beta-2 mikroglobulinu v séru. V našem souboru bylo méně těch, kteří ji měli vyšší než 2,5 mg/l, přičemž víme, že právě ISS III je asociován s hodnotou nad 5,5 mg/l. Ve studii ASPIRE bylo tedy patrně více osob s renální insuficiencí, která vede k nárůstu koncentrace beta-2 mikroglobulinu.“ Další zajímavostí byl velký počet nemocných s neznámým cytogenetickým rizikem (alespoň jedna abnormalita nevyplněna, žádná pozitivní), a to v obou sledovaných skupinách – 78 % v RMG a 50,8 % v ASPIRE. Ve vysokém riziku, jež je charakterizováno translokací t(4;14) nebo t(14;16), event. deplecí 17p13, pak bylo shodně okolo 12 % pacientů.

RMG vs. ASPIRE: v kompletní remisi polovina vs. třetina pacientů

S ohledem na charakteristiku vlastní léčby bylo v obou skupinách podobné zastoupení pacientů ve druhé linii (necelá polovina) i ve třetí až čtvrté linii (více než polovina), přičemž nejvíce užívaným lékem byl bortezomib (43,9 % v RMG; 54,8 % v ASPIRE), případně IMiDs (61 % v RMG; 58,8 % v ASPIRE). „V předchozí linii dostávala čtvrtina jedinců z našeho souboru kombinaci cyklofosfamidu a dexametazonu s thalidomidem a pětina s bortezomibem. Takřka 70 % pacientů ukončilo podávání režimu s karfilzomibem podle léčebného protokolu,“ upřesnil V. Maisnar a zdůraznil, že progredovalo jen asi 12 % nemocných, zatímco v celém souboru studie ASPIRE to bylo okolo 40 %. „Co se týká maximální léčebné odpovědi na karfilzomib, kompletní remise dosáhla zhruba polovina souboru z registru RMG a velmi dobré parciální remise čtvrtina, ve studii ASPIRE pak přibližně třetina a 38 %. V naší skupině tudíž byly výsledky o něco málo lepší,“ konstatoval V. Maisnar.

RMG vs. ASPIRE: mediány OS i PFS obdobné

Z hlediska efektivity karfilzomibu (pro studii ASPIRE prezentovány aktualizované údaje; Stewart et al., ASH 2017) je zajímavé, že křivky celkového přežití (OS) i přežití bez progrese (PFS) se v obou skupinách překrývají – medián OS činil 45,3 měsíce v RMG, resp. 48,3 měsíce v ASPIRE, medián PFS 25,9, resp. 26,1 měsíce. Dále se ukázalo, že v souboru nemocných z tuzemského registru přežívalo rok cca 98 % jedinců, dva roky 75 % a čtyři roky přibližně polovina. „Když porovnáme celkové přežití podle počtu předchozích linií, domnívám se, že v našem souboru máme výstupy pravděpodobnější, reálnější. Zjistili jsme totiž, že OS bylo výrazně lepší v případě, že pacienti absolvovali pouze jednu linii, nikoli dvě a více – konkrétně 56,9 vs. 42 měsíců. Naproti tomu ve studii ASPIRE se data významně nelišila a činila 47,3 vs. 48,8 měsíce,“ objasnil V. Maisnar. Pokud jde o bezpečnost léčby, v souboru RMG se častěji vyskytovaly zejména hematologické toxicity (anemie, trombocytopenie, neutropenie) a také únava, jinak byly nežádoucí účinky velmi podobné v obou skupinách.

„Je tedy zřejmé, že trojkombinace s karfilzomibem je jedním z dosud nejúčinnějších režimů v terapii relabujícího nebo refrakterního mnohočetného myelomu, a jsme rádi, že jej máme k dispozici. Výsledky pacientů léčených v rámci studie ASPIRE v ČR odpovídají výsledkům celkovým, včetně vysokého procenta kompletních remisí i prozatím nejdelšího mediánu PFS, který byl u této subpopulace dosažen. Navíc je pozitivní, že přidáním karfilzomibu do kombinace nedochází k významnějšímu nárůstu toxicity, pocitově tomu bylo u nemocných spíše naopak,“ shrnul své vystoupení V. Maisnar a závěrem apeloval na to, že léčba s karfilzomibem by měla být u vhodných osob indikována, co nejdříve je to možné.

(red)