Bleskově ze 47. kongresu ICS ve Florencii

Agonista β3 + anticholinergika = dobře snášená účinná volba

Osamu Yamaguchi přednesl ve Florencii sdělení o japonské 52týdenní, multicentrické randomizované study MILAI II. Sledovala výsledky a bezpečnost dlouhodobé anticholinergní terapie přidané k léčbě mirabegronem u nemocných se syndromem hyperaktivního močového měchýře (OAB), u nichž onemocnění vzdorovalo monoterapii (n = 647).

Pacientům byl podáván mirabegron 50 mg 1× denně plus solifenacin 5 mg, nebo propiverin 20 mg, nebo imidafenacin 0,2 mg, nebo tolterodin 4 mg. Jednalo se z 88,1 % o ženy, všechny zařazené subjekty byly starší 20 let a 53,9 % z nich bylo ve věku ≥ 65 let.

Anticholinergní přídatná léčba k mirabegronu byla ve všech studovaných kombinacích hodnocena jako účinná a dobře snášená, přičemž během sledování se nevyskytly žádné neočekávané nežádoucí účinky a změny QT intervalu na EKG nebyly klinicky významné.

Falzifikační analýza očistí real-world data od zkreslení

Výzkumy založené na údajích z elektronických zdravotních záznamů pacientů bývají velmi přínosné. Ovšem s výhradou, že vzájemná porovnání různých léčených podskupin na základě nerandomizovaných dat z reálné praxe mohou být zatížena i přílišnou chybovostí danou rozdílnými indikacemi i rozdíly ve vstupních parametrech pacientů.

Výzkum provedený na více severoamerických pracovištích, který v průběhu kongresu ICS prezentovala Carol R. Schermerová přinesl poznání, že toto potenciální tzv. reziduální zkreslení je možné již předem eliminovat pomocí tzv. falzifikační analýzy. Ta dokáže odhalit, zda nejsou do výzkumu zařazovány nevhodné údaje, a tím pomáhá preventivně předejít případné následné nesprávné interpretaci závěrů studií nebo chybným vývodům z nich.

Léčba OAB mirabegronem je dlouhodobě finančně efektivní volbou

Studie amerických farmakoekonomů, kterou přednesl Daniel Bin Ng, se věnovala porovnání nákladovosti terapie a využívání zdravotních služeb u pacientů léčených pro hyperaktivní močový měchýř (OAB) mirabegronem a těch, kteří přešli na léčbu onabotulinotoxinem A. Byly sestaveny dvě porovnatelné pacientské kohorty, byť počet pacientů ve skupině s poměrně novou léčbou onabotulinotoxinem A byl relativně nízký.

Setrvání na léčbě mirabegronem se nicméně v tomto porovnání ukázalo být celkově levnějším i efektivnějším, co se týká využívání zdravotních služeb. Nezjišťovaly se přitom důvody pro změnu léčby, detailní klinické údaje o nemocných ani míra jejich compliance. Pacienti s OAB, kteří setrvali na mirabegronu alespoň 180 dní, každopádně vykázali nižší nákladovost léčby i méně návštěv lékaře v souvislosti se svým onemocněním.

 

Novinkám ze 47. kongresu ICS ve Florencii bude věnováno příští vydání zpravodaje Urologům.