Print: addnoise.org
Technique: Xerox Phaser 7760, Ricoh Priport 1250, Silkscreen
Paper: Munken Pure 100 gms, Cardboard 290 gms
Binding: addnoise.org

V předchozích knižních i výstavních realizacích Petra Faba jsme si zvykli nacházet rafinovaný systém, jenž nás, diváky, vede po krajinách autorovy osobnosti. Divák již nebloudí, ale bezpečně prochází krajinou definovanou dlouholetým vztahem autora a jeho partnerky, po krajině opticky deformované průhledy skrz krystaly, prochází se volně a bezpečně po fragmentech krajiny kolážovitě spojené dřívky, úlomky a okraji vycházejícími z moderny, konstruktivismu, uměleckého řemesla? Z toho, s čím Peter pracuje a co široké interpretační spektrum jeho díla nabízí, jsem k letmé procházce vybral paměť. V rukou Faba se stala pracovním materiálem. Dílo, jenž máme právě teď v ruce, je podobně jako jeho předcházející práce, tvořeno rámcem fotografického archivu svého tvůrce. Ale to, co na rozdíl od předchozích realizací definovalo podobu tohoto díla (autorské bibliofilie) je náhoda, přesněji vědomá náhoda, v rukou umělce. Zvoleným algoritmem řazení jednotlivých obrazů je softwarový klíč řadící složky, dokumenty a soubory dle určitého programu (Word, iWork...), počátečního písmena, čísla, data pořízení atp. Fabo se rozhodl, že svůj výběr podrobí novému způsobu fragmentace něž té, která je tak často přítomna v jeho díle. Důmyslné komponování, tak zásadní v předchozí Petrově práci, je zde vyměněno za ' libovůli ' programu, který řadí nespekulativně, bez preferencí, v příběhovém klíči vnitřního logického rámce. Přesto když procházím listy knihy, nacházím vzrušující vztahy mezi jednotlivými stránkami. Objevuji že to, co a priori určuje způsob vnímání, je spíše než touha autora naše paměť a na její platformě vznikající interpretace. Toto Petrovo pohrávání si s ne/existencí díla, dokumentací, pamětí, je vzrušující procházkou po krajinách, kde lze nacházet odkazy dotýkající se samotného smyslu tvoření. Zpochybňující fetišizaci díla, galerijní prostor, trh tím, jak jeho předmět zájmu vytváří neuchopitelným a dočasným. Peter nám divákům představuje nekonečný příběh procesu tvoření v jeho snad nejelementárnější podobě, v podobě, ve které se materiálem tvorby stává sám výstup.

Vladimír Pešek